Symbols

Shindy Productions, 2005

ABYSS ZINE

Českotěšínské ADOR DORATH lze s trochou nadsázky označit jako české EMPEROR. Když jim vyšel debut "Adon Nin Edeleth Ador Dorath", pěkně rozdmýchal tuzemský UG a skupinu rázem katapultoval mezi vyhledávanou akvizici. Nelze se ničemu divit, neboť středověkem nasáklý sympho black s důrazem na okultně magickou atmosféru se v našich končinách příliš nevyskytuje (neřku-li vůbec). Letos black metalovým hermetistům vyšel druhý počin "Symbols". Nenechte se však zmást tentokrát do běla laděným obalem, opět se budeme smažit v tom nejpekelnějším alchymistickém kotlíku.

První skladba "Rosa" silně evokuje již zmiňované norské císaře. Pěkně rychlá sympho vypalovačka. A ty barokní klávesy..., prostě maso. Pokud bych měl však přece jen vyzdvihnout primát skupiny, tak hlavně výtečný operní přednes zpěvačky Lenky Machové. Ta vnáší do nahrávky teplé světlo a nádech esoterična. Ve "V.I.T.R.I.O.L." skupina ještě více klade důraz na klávesové aranže a působí mnohem více rozjuchaně než extrémní jednička. Rovněž zaslechneme i klidné tóny violoncella. Nicméně stále se jedná o black jak řemen. Další přímočařejší vypalovačka přichází s "Earth". Ten lomoz bicích a kytar usměrňuje opět výtečná Lenka. Zklidnění přichází až se čtvrtou "River". Ta plyne klidně jako řeka za příjemných tónů piána. Že by doomeček? Můj tip na hitovku - "Desert". Opět velmi klidná až baladicky laděná skladba. Dokonce zaregistrujeme i akustickou kytaru. Stačí jen spustit rakev k zemi a s pláčem odejít. Už těch balad bylo moc, takže přichází syrová "Mountain". V ní Lenka příjemně eroticky deklamuje. V "Balance" se projevují techničtější manýry skupiny. Taktéž klávesy znějí více netradičně. Ale ty nekompromisní šlapáky, paráda... Další metalový nášlap přichází s následující "Limits". Dočkáme se i řezaných riffů. Kdo baští ambient, ocení povedené intro předposlední "Nine". Jinak poté opět přichází blackové inferno. A úplný závěr obstarává klávesová relaxačka "Island". Škoda, že těchto zasněných ambientních ploch neobsahuje deska více.

Po hudební stránce neshledávám na "Symbols" nedostatky. Opravdu silný materiál. Bohužel hodně mu uškodila produkce desky. Nechci říci, že je vyloženě špatná, ale kdyby skupina měla více financí na lepší studio, mastering a další technické záležitosti, mohla by konkurovat i světové elitě žánru. Přestože zvuk je lepší než na debutu, stále působí (hlavně při poslechu na věži) velice ploše, prostě velice syrově a uším nelibozvučně. Možná to byl záměr, aby nahrávka působila co nejvěrněji black metalově. Dále bych určitě uvítal též lepší hráčské výkony. Hlavně bubeník často jen přímočaře hází jednu sypačku za druhou. Což takhle šťavnatější přechody? Taktéž kytara mohla být výraznější. Rovněž klenutá arcturusovská sólíčka by se velmi šikla.

Nicméně jako celek se opět jedná o nadprůměr a věřím, že skupina neusne na vavřínech a bude své tmářské umění dále rozvíjet.

datum zveřejnění: 08.11.2005
autor: Stephen
hodnocení: 75%


ALLMETAL

Debutní nahrávka těšínských ADOR DORATH mne svého času naprosto zaskočila a vlastně i dnes je pro mne v našich končinách absolutním zjevením. Žádná snaha o pouhé napodobování vzorů. Naopak vyspělý materiál s vlastní nezaměnitelnou tváří. Tohle se povede málokteré kapele hnedle na první pokus a tak hned bylo jasné, jaký že v téhle svorce dříme potencionál. Jak už tomu někdy bývá. Kapela se nadechne, vyrazí s geniálním matrošem a náhle se její osobitost vytratí. A tak jsem byl velmi zvědavý na druhé album "Symbols".

Bál jsem se hlavně většího využití Lenčina (jinak skvělého hlasu) a uklouznutí z černějších vod směrem k dnes tolik módní nabubřelé "symfonice" s hromadou ženských zpěvů. Přiznám se, že mne malinko vyděsila kompilačka Brutal Assaultu, kde je ke slyšení skladba "Balance", která má v úvodu dosti "rozjásaný" motiv a opravdu jsem se malinko zachmuřil. Minimálně po jejím nástupu hehe. No ještě ten den jsem si naštěstí pořídil celé album a tak se na něj můžem juknout blíž:).

Pravdou je, že mluvit o ADOR DORATH jako o black metalu je už trochu zcestné. Jsou tu jisté vlivy, ale kapela si vážně našla vlastní tvář a styl. A tak hned po krátké recitaci Lenky se spouští od podlahy hitovka "Rosa". Klepačky vymizely téměř úplně a přesto se díky zvuku podařilo zachovat spád a energii. V tomhle bych rozhodně změny neviděl. A jasné poznávací znaky, variabilní vokály Ivoše a hlavně nezaměnitelný hlásek Lenky hned od počátku triumfují. Nesmím zapomenout taky na Martinovy klávesy, které na novince pracují v o něco modernějším duchu, než tomu bylo na debutu. Přesto však s totožnými motivy, které jsou naprosto svojské a nedá se k nim přirovnat jediná kapela, kterou znám. Ke slovu se hnedle dostává i violoncello. Na první song se toho děje myslím dosti hehe. Ale album bez nějakých větších pauz letí kupředu a fandové detailisti si můžou užívat promyšlené a inteligentní textíky a luštit je v různých typech fontů a trošku přeházeném pořadí v bookletu.

Musím říct, že mne dlouho u žádného céda tak nebavilo šňupat v bookletu hehe. Jsme u druhé skladby "Vitriol" a já jsem už klidný. Jedná se o úctyhodného nástupníka "Adon Nin Edeleth Ador Dorath". Personální změny v řadách kapely jsou znatelné, ale skutečně spíš jen v přednesu. Samotný duch nahrávky je zcela totožný se svým předchůdcem a koho uchvátil mix hrubé energie a elegantního půvabu, ten se má nač těšit i tentokrát. Viz taková "River" či hezoučká a hladivá "Desert". Jak už jsem řekl, ADOR DORATH se nebrání ani moderním vlivům, což zase dokazuje "Mountain". Nemá cenu pitvat každý detail. Šance pro lidičky, kteří se rádi pohybují i jinde, než ve světských sférách a mají rádi, když ono "tajemno" slyší převedeno v tóny. Nejlepší legrace je, že někdy mi přijde tvorba Ivoše a spol "světská" až dost. Vždyť někdy se dají hledat paralely mezi problémy mezigalaktickými i našimi... mezilidskými... hm...

ADOR DORATH je moje srdeční záležitost a příštího alba už se nebojím heh. Za omakání stojí i booklet. Hm no prostě. Kvalitka:)

datum zveřejnění: 10.01.2006
autor: Demimortus
hodnocení: 5,5/6


FOBIA ZINE

Když v roce 2002 nahráli Ador Dorath své první CD, pořádně rozvířili vody tuzemského metalového podzemí. Chvála takřka všeobecná, limitovaný náklad 200 ks ve vlastní režii rozebraný natotata, takže nepřekvapil Shindyho zájem a re-edice pod jeho labelem. Už tehdy (v roce 2004) se proslýchalo, že i další kousek zaštítí svým jménem adamovský podnikatel:-), a opravdu, je tady očekávaná novinka Symbols.

Vím, že někdo považuje pitvání bookletu za zbytečné, můj názor je ale přesně opačný. Obal je také určitým obrazem o skupině, nebo jejím grafikovi, a proč neocenit zajímavé a netradiční řešení nebo naopak nevytknout ?chyby?. U AD jednoznačně převažují klady ? obal je to vskutku skvostný, na suprovém papíru, s netradiční grafikou. Ale dvě výhrady přecejen šťoural má ? za prvé svého času vkládal Shindy do alb překlady textů do češtiny, za druhé před a za ?&? by slušela mezera pokaždé (ty slepený jména fakt nevypadají dobře).

Je jasný, že každý bude novinku srovnávat s prvotinou. Já si to odbudu hned na začátku ? mě se novinka líbí o kousek víc. Hlavním důvodem je, že Symbols mi přijde více ?srozumitelnější?, ne tak chaotické (nic proti ?chaosu? na Adon ...) a také mnohem pestřejší. Někdo může namítnout, že měkčí, svým způsobem bude mít pravdu, ale já to nepovažuji za ?směroplatné?:-). Jestliže na Adon ... převládal black metal, tak na Symbols už tomu tak úplně není. Nářezy samozřejmě nechybí, ale docela velký prostor okupují pomalejší songy. Ale popořadě. Po krátkém female recitativu se úvodní skladba rozjíždí v pekelném tempu blackového běsu, ale poměrně brzy se zpomaluje, Ivošův skřehotochrapot střídá Lenčin operní hlásek, chvílemi zpívají oba a pak se zase sakra zrychluje. Kytary drtí neustále, chvilku je doplňují klávesy, chvilku violoncello. Následující Vitriol se drží středních temp, nejvíce asi zaujme pasáž s violoncellem, ale pozornosti by neměl uniknout výkon bicmena a dusot jeho kopáků. Earth koketuje s death metalem, nějakou jeho nervní podobou, s kterou ale nekorespondují chvilkové vstupy kovově znějících kláves. River, doom metalová ponurost, asi jediná skladba, která ke mě vysílá negativní energii. Pravým opakem je minimalisticky pojatý song Desert, střídmé a lehoučké bicí, hlavní slovo má zpěvačka, hlavním doprovodným nástrojem jsou klávesy, kterým chvílemi pomáhá violoncello, španělka a recitací i zpěvák. Na Desert bez pauzy navazuje Moutain. Vůbec mi nesedí kraťoučký pokus o nějakou modernu ? vítr prohánějící se horami násilně přerušují umělé zvuky synťáku, ale najednou šmik, a je po nich, jede industriální metál. Nějaké pazvuky, které se ve skladbě vespod vyskytují, mě spíše ruší, než abych to vítal. Navíc se mi zdá, že song je silně inspirovanej Rammstein ? strojové odlidštěné tempo, futuristický zvuk kláves, mužský deklamující zpěv, akorát ženský šepotozpěv mi k německé mašině nepasuje. Balance je technická jízda, ve které se muzikanti pěkně vyřádili, to je asi nejvydařenější skladba, ve které se střídá zběsilost ála Cradle se symfoničtějšími pasážemi a netradičně pojatými klávesami. Africkým rytmem nějakých exotických bubínků začíná osmička, jinak je to zase masakřík jak se patří, akorát to postupné ubírání hlasitosti na konci skladby mě jako vždy nesedí. Předposlední Nine zase začíná nějak podivně, ale záhy nástupuje devastující zpěv podporovaný nejdříve kytarovo basovým nášlehem, posléze se ke slovu dostávají kreativní klávesy a na kratičkou dobu i violoncello. Bonus, ve kterém klávesy doprovázejí zpěv ptáků, plní funkci uklidňováku na závěr.

Pár slov k personálním záležitostem ? sestava proti minulé desce doznala dvou změn ? obměnila se rytmická sekce. Výkony jednotlivců jsou určitě na dobré úrovni. Oba hlasy bez výhrad, resp. s pochvalou, Ivoš střídá několik poloh a kromě extrémů solidně zpívá i skoročistým hlasem, Lenka o svých kvalitách přesvědčila už minule a tady je to opět paráda. Velký podíl na celkovém vyznění má klávesák Martin, který často volí nečekané zvuky a víceméně supluje i kytarová sóla. Kytara společně s basou sice muziku tvrdí, ale nejsou nikterak výrazné. Možná by občas kytarové sólíčko neuškodilo. Bicí, to je jiná, tam není co vytknout, přesnost, razance, vraždící kopáky. No a klasický nástroj je použit pouze okrajově, jako koření. Zvuk byl pořízen ve dvou studiích ? bicí a violončelo u nás v GM studiu v Třinci, zbytek v MAQ v Polsku, kde se i mixovalo, mastering pak proběhl taky v Polsku, ve studiu HH. Zvuk určitě není špatný, u většiny nástrojů se mi líbí, ale nazvučení kytary za zrovna zdařilé nepovažuju. Je utopená, navíc má takovej zastřenej zvuk, prostě ne všechno se povede.

Celkově je Symbols podařené dílo, které určitě potěší všechny, kteří si oblíbili předchozí disk kapely. Příznivci symfonického blacku s přesahy do deathu, doomu, gotiky budou určitě spokojení, mě to taky baví, takže za vosum:-).

datum zveřejnění: 02.12.2005
autor: Johan
hodnocení: 8/10


INCIPITUM

Začnem trochu netradične, teda ako sa to vezme. Totiž pri počúvaní tohto albumu mi začali napadať rôzne veci, týkajúce sa dnešnej scény a všeobecne kapiel a ich tvorby. V prvom rade je mi dosť smutno z toho, že veľa skvelých skupín sa po geniálnych albumoch stratí do nenávratna a ostane po nich len strieborný kotúč s muzikou. Na druhej strane však vznikajú skvelé nové kapely, ktoré chtiac/nechtiac vypĺňajú prázdne miesta po tých, ktorí to predčasne zabalili. Tak sa dostávam ku skvelej novej (relatívne) akvizícii Ador Dorath, ktorá ma hneď svojím prvým počinom a prvým koncertom, ktorý som videl úplne pohltila a ako hladný vlk pátram po ich tvorbe a informáciách o nich. Mám dojem že k prvému albumu som sa už niekde v superlatívoch vyjadril, tak si zoberiem na mušku tento čerstvý počin.

V prvom rade sa mi nepáči, ako málo sú takéto kapely propagované, ak by som nebol svetaznalý (scényznalý), ani by som sa nedozvedel, že táto kapela má nový album a desiatky ľudí som tým aj prekvapil, podotýkam príjemne. Nechtiac som sa stal „reklamnou agentúrou“, ale čo je dobré, to ja propagujem aj bez nároku na honorár (toto bolo myslené ako sranda). Tak som sa cez rôzne zdroje dostal aj k tomuto promomateriálu a to, čo ma čakalo po vypočutí CD, sa nedá nazvať ináč, len nádhera!!! Aký krok dopredu urobila táto kapela za čas od debutu, to je ozaj chvályhodné. Ako som si vychutnal polnočnú ochutnávku nových skladieb na Brutal Assault feste, tak doma to bolo pokračovanie skvelého zážitku. Prejdem k samotnej recenzii, lebo vlastne preto ste to začali čítať.

Tak začiatok albumu je krátky predslov a už sa to sype, skladba „Rosa“ je úplne skvelým otvarákom, skvelý kompaktný metal v strednom tempe podporený naštvaným mužským vokálom a tomu sekunduje anjelský ženský, do ktorého som sa už dávno zamiloval hneď na prvé počutie. Lepšiu speváčku asi nemá žiadna súčasná metalová kapela a to som ich za posledný čas stihol počuť desiatky. Samozrejme nesmú chýbať ani husle a klávesy. Toľko nástrojov naraz - na koncerte to pôsobilo chaoticky, ale tu na nahrávke znejú úplne skvele, každý nástroj má svoje miesto, kde sa naplno prezentuje bez toho, aby bol potlačený iným. Skladba „Vitriol“ je toho jasným dôkazom. Také precítené husle v sprievode oboch vokalistov nepočuž zas tak často. „Earth“ je vďaka skoro až deathmetalovým riffom na druhej strane asi najtvrdšia vec na albume. Nasleduje zasnená a ponurá vec „River“, také odľahčenie a spomalenie, i keď pri konci sa pekne rozbehne. Kapela skrátka nevie odolať. Musím však poznamenať, že práve v tejto skladbe cítim trochu vplyv Dimmu Borgir (to nebolo myslené v zlom), ale zas v svojskom prevedení. No a čo mám dodať k hyperromantickej skladbe „Desert“??? Tak tu si naplno vychutnáte skvelý vokál speváčky bez „rušivých“ vplyvov metalu, klavírno-husľová uspávanka a do toho anjelský spev speváčky. Táto vec vyvoláva zimomriavky na tele. A dostávam sa ku skladbe, ktorú som si na prvé počutie zamiloval. Som totiž fanúšik nových technológií nielen v muzike a táto skladba je to pravé, čo som už dávno potreboval na domácej scéne počuť. Zatiaľ sa k tomu priblížila len kapela Inner Fear, ale Ador Dorath to dotiahli do konca. Elektronické sample, efektové spevy, chladné mechanické riffy, toto je ukážka toho, že ani v tejto oblasti sa netreba báť experimentovať. A je tu skladba, ktorá automaticky po prvom vypočutí ako prvá navštívila moju „auto-CD-výberovku“.

Skvelá kompaktná klapková vec, kde sa pozabával hlavne klávesák, jeho orchestrálne plochy tu znejú ozaj monumentálne. Ku skladbám „Limits“ a „Nine“ nie je veľa čo popísať, sú to skladby so známkou á la Ador Dorath. A som na samotnom konci CD, kde je už len skladba „Island“, čo je vlastne inštrumentálka so zvukmi prírody, povedal by som, že ide o upokojujúce outro. Je priam nutné si tento album pustiť ešte raz, teda ja osobne to určite urobím. Na záver by som len povedal, že toto CD je album svetovej úrovne, nielen čo sa týka podania, ale aj zvuku a originálneho prevedenia. Kapela Ador Dorath mi vyplnila prázdne miesto, ktoré vzniklo po smrti skvelej kapely Inner Fear a musím povedať, že to miesto jej právom patrí. Kupujte tento album, podporíte ozaj dobrú muziku a kapelu, už nemám čo dodať. STOP!

autor: Darkoldus


INQIZITOR

Tak jsem poprvé na vlastní kůži zkusil, co je to psát recku narychlo. Doslova za minutu dvanáct, tedy den před tištěním samotného zinu, mně dorazilo od Shindyho dlouho očekávané CD mých milovaných Ador Dorath a i když tím asi hodně riskuji, chci vám prostě o tomto albu něco říct hned a nenapínat vás až do dalšího čísla. Nejsem totiž schopen říci, zda jsem tohle album dobře vstřebal a proto moje kritika bude do možné míry ne zcela objektivní (samozřejmě v rámci subjektivních názorů samotné podstaty recenze :-), ale co, pokud vám to přijde jako zaujaté plácání, budiž. Věřím ovšem, že až budete mít tu čest si desku poslechnout, dáte mi za pravdu. Ve výborně zpracovaném obalu, jenž činí decentní grafické zpracování s (pro skupinu typickými) dřevoryty a mystickými ornamenty, kompletní texty a VÝBORNÁ fotka skupiny, jest zabalen další důkaz o tom, že se nám v ČR zrodila atmo-blacková formace, jenž si hravě zadá se všemi světovými velikány. Booklet je navíc vytištěn na stylově zvoleném papíře. Už při první debutní desce „Adon Nin Edeleth Ador Dorath“, jenž vyšla původně v roce 2002 samonákladem kapely a v roce 2004 se o její re-edici postaral sám Shindy, dokázala všem velice sebevědomě dokázat, jak obrovský talent se skrývá v těchto česko-těšínských muzikantech. Mě se navíc do srdce vkradli tím, že se jejich hudba připodobňuje tvorbě starých a dobrých CRADLE OF FILTH, ortodoxní ug blackaři prominou, je to jen jisté přirovnání.

Nová deska čítající deset hudebních kompozic včetně jednoho instrumentálního bonusu vás na tři-čtvrtě hodiny pohltí, za předpokladu, že nejste omezeni na jednoduchost a máte rádi experimentální kombinace atmosférického blackmetalu – takřka operního zpěvu a řady syntethizátorů či violincella. Druhá deska navíc experimentuje s více pomalejšími polohami a i když dojde na řadu „blackmetalových sypaček“, více prostoru, zde dostal Lenčin nádherný zpěv a takřka gothicko-doom metalové nálady. Pokud bych měl vyzdvihnout nějaké skladby, tak to bude jednoznačně sedmička „Balance“, absolutní hitovka, jenž mě nadchla už při ochutnávce na CD kompilaci Brutal Assault vol. 10. (na téhle skladbě se vyřádili opravdu všichni, od zpěváka, violončelistu, přes bubeníka, bassáka Kamila Kottka až po Martina Rožka – klávesy, syntetizátory), dále například „Desert“, kde právě Lenka zpívá sólo plouživou píseň. Nesmím opomenout zpěv Ivoše Doseděla, jenž překvapil již na první desce a i zde se nebojí svůj výborný vokál střídat do více poloh. Tahounem celé kapely je bubeník Zdeněk Čepa, který vystřídal Michaela Ranosze z minulé desky. Zvuk je jako víno a celkově tuto desku hodnotím jako posun opět o KUS dál! Přeji kapele hodně úspěchu!

datum zveřejnění: 28.08.2006
autor: Darmon Klayman


METAL FOREVER

Přiznám se, že debutové album kapely ADOR DORATH „Adon Nin Edeleth Ador Dorath“ šlo tak nějak mimo mě. I když jsem samozřejmě nemohl nepostřehnout jaký mohutný kráter po sobě na naší UG scéně zanechalo. Celkově jsem se kapele nevědomky vyhýbal, asi jsem se bál, jak moc jejich kouzlu propadnu. Nedávno mi ale přišlo na recenzi novinkové album „Symbols“ a to jsem již přejít nemohl... A stalo se neočekávané! Opravdu jsem kapele ADOR DORATH totálně propadl! „Symbols“ je naprosto famózní nahrávka, která u nás nemá obdoby...

Samozřejmě jsem do sebe také musel naplno narvat debutové album, abych se nevyvaroval různým nesrovnalostem. A vyšel jsem s tím, že „Symbols“ je snad po všech stránkách lepší než svůj předchůdce. Vím, že hodně lidí se mnou nesouhlasí, ale myslím, že teprve tady se kapele podařilo naplno prokázat svůj um. Naprosto geniálně načasované výměny zpěvů, skladby silné jak skála, zvuk křišťálový, obal neotřelý... Je to všechno skvostný a jsem hrdý, jakou další výbornou bandu naše malá zemička vyprodukovala. Ze všeho nejvíc bych vypíchl famózní výkon Lenky Machové. Vždycky, když se její hlas dostane na scénu, tak je to dechberoucí a nahrávku to posouvá do dalších dimenzí. Je určitě dobře, že je jejímu talentu dáno tolik prostoru. Za vrchol tohoto veledíla bych označil křehkou baladičku „Desert“. Je to krása a dost mě překvapuje, že takový typ skladby nacházím na takové desce. Ono to ale k sobě všechno zapadá víc, než bychom možná čekali. Někomu sice nemusí vonět až přílišná náklonnost ke kapelám typu NIGHTWISH, ale právě tato, dá se říct, komercionalizace, zvedá úroveň celé nahrávky výš. Ortodoxní „smrtonoši“ můžou ohrnovat nos, ale je to jenom jejich problém... Ještě bych vyzdvihl tutovku „Balance“, která obsahuje výtečnou vokální linku a má skvělý tah na bránu. Deska drží výborně jako celek. Každý si může najít svojí skladbu, kterou bude hýčkat a hrdě vyvolávat na koncertech.

Obal koresponduje s názvem, ale cover debutu se mi líbil víc. Texty, které pochází z většiny od Lenky, jsou nadstandardní a nutí k hlubšímu zkoumání. Tomuto albu prostě není co vytknout. Bránil jsem se dát maximum, ale která jiná deska si to momentálně zaslouží?

datum zveřejnění: 05.04.2006
autor: Venca
hodnocení: 10/10


METALOPOLIS

ADOR DORATH patria medzi najambicióznejšie tuzemské metalové spolky. Už demoverzia debutu „Ador Nin Edeleth Ador Dorath“ upútala dizajnom a na demáč netypicky vyzretým materiálom (nečudo, že sa oficiálneho vydania po zakotvení u Shindyho dočkala prakticky bez zmien). Rovnako kvalitne už na prvý pohľad pôsobí dvojka „Symbols“, vydaná už ako jedna z vydavateľských priorít labelu. Napoly koncepčný album rámcovaný (ako už názov napovedá) deviatkou symbolov, odkazov na alchymistické „vedy“ a citátmi z Ecovho „Mena ruže“ je však po hudobnej stránke skrz-naskrz aktuálny. V slušivom zvukovom kabáte sú zreteľné odkazy na zahraničné metalové superhviezdy, od DIMMU BORGIR, ktorých evokuje hneď blackmetalové furioso na začiatku prvej skladby „Rosa“, cez NIGHTWISH, ktorých nemôže nepripomínať kvalitný a istý hlas Lenky Machovej (excelujúci hlavne v „Desert“) až po náznaky elektro-maršmetalu a la RAMMSTEIN (úvod „Mountain“). Jednoznačným vrcholom celej nahrávky je „Vitriol“, ktorá do hutného zvuku zaobalila netradičnou rytmikou (bicie obsluhuje Čepa zo súčasného line-upu FORGOTTEN SILENCE) poháňanú symbiózu s trochou nadsádzky arcturusovsky hravých kláves a, ak mám zaloviť v domácich vodách, DEMIMONDE evokujúceho duetu Lenkinho spevu a Ivošovho silného, ale v základe blackmetalového vokálu.

Negatívom cédéčka je však presne to, čo môže zdanlivo pôsobiť ako jeho klad. ADOR DORATH len na špičkovej úrovni (treba zdôrazniť, že aj inštrumentálnej!) prehrávajú to, čo do dokonalosti priviedol niekto iný. Už samotný formát „kráska a zviera“ sa po „Velvet Darkness They Fear“ od THEATRE OF TRAGEDY posunul len pramálo, povýšenie DIMMU BORGIR do role absolútneho ťaháku mamutieho Nuclear Blast definitívne definovalo symfonický black po kompozičnej i zvukovej stránke. ADOR DORATH nevykročili z československej reality a neschopnosti zachytiť štýl vtedy, keď sa jeho hranice definujú a spolupodieľať sa na ich tvorbe. Výnimky typu MASTER’S HAMMER a ROOT toto pravidlo len potvrzujú. Lokálpatriotizmus undergroundových médií a fanúšikov tak z ADOR DORATH robí niečo, čím ešte nie sú.

Českotěšínska šestica však môže stavať na presvedčivých koncertných výkonoch, na pedantnej snahe o jednotu grafického a hudobného obsahu, na dravosti i ambíciách. Berúc do úvahy všetky prednosti ADOR DORATH však stále čakám, že nájdu odvahu na prekročenie Rubikonu lokálnej scény a na ďalšom albume prekvapia. Poctivé základy sú definitívne vybudované.

datum zveřejnění: 03.01.2006

autor: Thorn


METALMAN

Druhé album jedné z největších tuzemských exportních akvizic bylo hned po svém narození postaveno před velmi nesnadný úkol – ukázat, že jeho starší bratříček „Adon Nin Edeleth Ador Dorath“ nedostal do vínku své výjimečné kvality jen z momentálního dobrého rozmaru sudiček, nýbrž proto, že jeho hudební rodičové prostě disponují genetickými vlohami, jež se logicky přenáší na všechny jejich muzikální potomky. Banálně řečeno – bude to podruhé stejně dobré jako poprvé? Bez protahování odpovím, že laťka kvality v žádném ohledu nebyla degradována směrem dolů. Kotouček choulící se v úkrytu zajímavě výtvarně řešeného bookletu z tvrdého papíru se prostě opět vyvedl.

Než se mi dostalo do rukou regulérní CD v hmatatelné podobě, měl jsem možnost písně ze „Symbols“ nejprve slyšet několikrát živě. Udělal jsem tehdy z live produkce zcela pokřivený úsudek, že to sice bude dobré, ale asi nic až tak zázračného, ovšem člověk nemá již ze zásady dát na první dojem (live mě příliš nebavil například song „Vitriol“, který mi z desky přijde zcela v pořádku)… Mé prvotní pocity z kotoučku sice byly od počátku pozitivní, ale nikoliv vyloženě extatické – oproti předchozímu disku, který byl, alespoň pro mě, jaksi více bezprostředně hitový (hlavně rozjezdový „Ubique Deamon“ udělal své), je třeba novinku podrobit důslednějšímu poslechu, nežli se prolomí úvodní relativní „nesmělost“ některých pasáží materiálu. To ale není dáno tím, že by na „Symbols“ absentovaly chytlavé momenty – je to spíš způsobeno faktem, že u druhého nosiče již odpadá nárazový kladný šok-efekt překvapujícího debutu, neboť nyní se zde prostě již automaticky očekává nadprůměrná kvalita. Hráčská, kompoziční i zvuková. Toť prostě stigma předchozího úspěchu.

Jak napovídá název alba, lyricky se Ador Dorath dotýkají symbolů a jejich role v lidském životě. Jednoslovné názvy dílčích kompozic pak na ně přímo odkazují. Hudební náplň hnaná vynikajícím zvukem je velice variabilní, písně i tentokráte stojí na flexibilním Ivošově vokálu a pestrobarevných klávesách prolínajících se s ostrými kytarami. Keyboardy tvoří pevnou a neodnímatelnou součást adorovského organismu. Právě komplexní práce s nástrojovým i hlasovým parkem tvoří to, co je na A.D. tak zajímavé a zábavné. Žádný z prvků nehraje druhé housle, vše se zde vzájemně prolíná. Hodně prostoru dostalo elektro-hračičkování (nejmarkantněji je to slyšet v šestce „Mountain“, jejíž páteř tvoří právě silné elektronično) a nosné motivy kompozic jsou mnohdy na černobílých klapkách primárně postavené. Několikrát se ozve Krystianovo violancello, pokaždé velmi funkčně vklíněné do struktury písně. Větu z minulého odstavce, že je na album více poslechů, si v zápětí tak trošku popřu tím, že musím nejeden moment (hlavně na druhé polovině desky) označit až za velmi návykový již při prvním ohledání. Ač kapela umí stále sešlápnout plyn, obecně jsou Symboly méně o tvrdosti, více o feelingu a melodii. Nejklidnějšími místy jsou bezpochyby „Desert“ a rozjezd předchozí „River“, jejíž zprvu pomalejší tempo spolu s tajnosnubným klavírním doprovodem Lenčina vokálu tvoří velmi jímavou atmosféru, na kterou posléze navazuje zbytnělá druhá půle songu. Album je zakončeno bonusovou „Island“ v duchu atmosférického rozjímání se zvuky přírody ve stylu relaxační hudby.

Celkově mohu vznést jen jedinou subjektivní výtku; ta se týká Lenčina zpěvu – rozhodně nechci tvrdit, že slečna zpívá špatně (ba naopak, to by mi musela huba upadnout), ale sem tam mi nesedí její hlasové polohy, kdy se příliš tlačí do „školeného“ zpěvu. Možná by propříště neškodilo trošku více přirozenosti v pěveckém výrazu… Ale co na tom, někomu se to zas může líbit (a že těch lidí určitě bude dost) a ony úseky, které jsem měl na mysli, jsou bohatě vykráceny perfektním vokálem na jiných místech desky. Tak či tak se „Symbols“ zařadilo po bok svého debutového kolegy se vztyčenou hlavou. Třetí album bývá u kapel zlomové, a tudíž jsem věru moc a moc zvědavý, co pod touhle hlavičkou ještě vznikne. Jedna z nejlepších tuzemských desek za rok ´05.

datum zveřejnění: 30.12.2005
autor: Štembus
hodnocení: 8,5/10


METALSWAMP

A je to tady! Je určitě spousta lidí, co se na v pořadí druhý počin Ador Dorath těšila a není se čemu divit. Po skvělém debutu vychází u Shindyho jejich dvojka s názvem „Symbols“, který naláká už obalem. Opravdu skvost. Na booklet byl zvolen málo viděný druh papíru s jakýmsi reliéfem, o jeho „vůni“ ani nemluvě. Grafické zpracování taky nebylo ponecháno náhodě. K vidění je spousta symbolů a „kaněk“ no a samozřejmostí jsou texty a vícero fontů písma. Tak to se povedlo na výbornou a jdeme na stránku hudební.

Oproti debutu „Adon Nin Edeleth Ador Dorath“ došlo v kapele k menším personálním změnám a to na postu baskytaristy a bubeníka. O tom, že kapela našla opravdu kvalitní náhradu se nyní přesvědčuji. Po kratičkém úvodním slovu Lenky se to na mě doslova sesypalo. Hodně vysoko si posadili Ador Dorath laťku hned na začátku. Do uší se mi hrne geniální spleť nástrojů, ženského vokálu, Ivošových hlasových poloh a dobře čitelný zvuk.....to si nejde nevychutnat. Vůbec celé dílko je jakýmsi cirkusem, kde se nám předvádí jednotlivé nástroje v často až „disharmonických“ kombinacích, kterým nechybí rychlost, tvrdost ani techničnost o nejrůznějších hráčských postupech nemluvě. Malým a povedeným experimentem je zabroušení do elektroniky v podobě songu „Mountain“, který alespoň mě vyznívá jako pocta Rammstein. Zakončení je záležitostí na spravení pocuchaných nervů. „Island“, jak se tento bonus jmenuje, vám navodí opravdovou iluzi ostrova ......no zkrátka a dobře se Ador Dorath opět vytáhli a u nás nemají ve svém dark-symphonickém black metalu, nebo co to vlastně je, konkurenci a nelze než tuto shindyho stájovku vřele doporučit.

datum zveřejnění: 15.11.2005
autor: Raven
hodnocení: 95%


METAL WORLD

Konečně tu máme očekávané druhé album severomoravských upírů ADOR DORATH. A jak se říká: "Kdo si počká, ten se dočká". Tato porce muziky opravdu stojí za to. Myslím, že A. D. teprve až tímto albem ukazují, co v nich opravdu vězí. Vynikající jsou opět především oba vokalisté. Ivoš Doseděl používá více poloh od čistě deathmetalového bručáku až po bleckový ječák. A je třeba podotknout, že obě polohy mu nedělají žádný problém. Ivošův protipól, Lenka, svůj operní hlas vylepšila zase o pár detailů a je dnes myslím přesvědčivější než kdykoliv v minulosti. A navíc k výbornému hlasu přidala skvělé vokálně - melodické linky. Některé vám naženou slzy do očí. Super! Také Ivoš frázování oproti minulosti vylepšil a výsledkem je opravdu vyrovnaný zpěvácký "souboj". A tentokrát ani muzika za zpěvy nijak zvlášť nezaostává. Prakticky všechny skladby udržují vysokou laťku kvality. Odpočinkovou věcí, která ale musí zaujmout, je pětka "Desert". V ní dostává velký prostor Lenka a dokáže tento prostor maximálně využít. Skvělá věcička, která vás na chvíli přenese do říše snů. Na albu mě zaujalo i využití netradičních hudebních nástrojů, zejména violoncella. Je úsporné a tam kde zazní, to má určitý smysl. Netrpí žádnou přesyceností a to je z mého pohledu hodně důležité. Adoři mají cit pro využití netradičních hudebních nástrojů, vědí co chtějí a je to setsakramentsky znát. Co se týká textů, kapela čerpá z odkazu (i mnou oblíbeného) díla Umberta Eca s názvem "Jméno růže". Určitě znáte jeho brilantní filmové zpracování. Lenka Machová se na albu představuje jako všestranná umělkyně, což dokazuje kromě zpěvu, také tím, že je autorkou obalu "Symbols", který bezezbytku koresponduje s atmosférou a celkovým vyzněním alba. V tomto směru také není co vytknout. Přes všechnu chválu bych ale našel pár věcí, které bych udělal jinak. Patří k nim např. bubeníkovy přechody hned v počátku úvodní skladby. Ty mi znějí trochu monotónně, což mě, u jinak výborného bubeníka, kterým bezesporu Zdeněk Čepa je, poněkud překvapuje. Oproti tomu ale musím vyzvednout Zdeňkovi dvoukopákové orgie - to je prostě fičák! Kytaristům vytknu pouze poněkud nevýrazný zvuk jejich nástrojů. Kluci "svůj" zvuk pravděpodobně teprve hledají a já říkám: "Kluci hledejte dál, zatím je to tak na 80 - 85 %" Co se týká baskytary, ubral bych v šesté skladbě zvonivých tónů - tohle opravdu ne! Myslím, že sis to, Kamile, vyzkoušel a pro příště si to nech do nějakého svého jazového projektu, k Ador Dorath se tohle prostě nehodí. (Pozn.: Kluci z kapely mě upozornili, že baskytara v šesté skladbě je dělaná bass samplem, takže se omlouvám Kamilovi). Jak vidíte, mé výtky se týkají téměř výhradně pouze drobných detailů, kterých si asi 99% posluchačů vůbec nevšimne, ale jejichž nápravou se mohou A. D. posunout ještě o kus dál. To je samozřejmě můj názor, který se mnou kapela nemusí sdílet.

Takže závěrečný verdikt může znít takto: "Na naše poměry velmi slušné dílko, které bezpochyby rozvíří hladinu jinak poměrně stojatých vod CZ undergroundu. Jo a dle mého jasný kandidát na CZ album roku ať už v Břitvě nebo v jiné anketě."

datum zveřejnění: 02.11.2005
autor: Osi
hodnocení: 8


METAL ZONE

Vznik skupiny se datuje k roku 1997 kdy se uvnitř hlav několika lidí z řad místních rozjíždějících se kapel zrodila myšlenka založit jisté black-doomové seskupení.V našich českých končinách nejsou moc častou záležitostí black/doomové skupiny a přece jenom skupina ADOR DORATH tuhle pomyslnou prohlubeň dokáže zacelit a to ve velice dobrém black/doom metalu.

Skupina hraje v tomto složení Ivoš Doseděl - vokály, Kamil Pfeffer - kytara, Martin "Prcek Roženek -klávesy a syntezátory, Lenka Machová - zpěv, Kamil Kottek – basa a Zdeněk Čepička – bicí. Skupina opravdu preferuje black/doom metálek podporovaný z velké části velice dobrými klávesami, které se k tomu to stylu hudby velice hodí. Klávesy uslyšíme na tomto CD poměrně často, stejně jako Lenčin skvělý hlas, který je mimochodem dost působivý. Klávesy tady mají opravdu velký prostor, takže si je můžeme vychutnat, co hrdlo ráčí.

Zpěvačka Lenka nás určitě překvapí svým jemným hlasem a právě první písnička nám toho je důkazem. Stejně do tohoto celku dobře zapadne i Ivošův hlas. V jejich hudbě se mísí originální doom metal, tempo si však zachovávají svižné. Tak maličko mi to připomíná severské hudební spolky. Je dobré, že i u nás máme takovou dobrou skupinu. Ten kdo si rád poslechne neotřelou muziku, určitě sáhne právě po tomhle tom cd. Myslím si, že CD Symbols není vůbec špatné ani po herní stránce. Dobrá muzika, která se pomaličku vkrádá do našich sbírek a právě CD Symbols by nemělo v žádné sbírce chybět.

datum zveřejnění: 27.03.2006
autor: Čombol
hodnocení: 8/10


NROLL ZINE NO 5/2006

Jednoznačne najvačší objav na scéne. Po výbornom debute je tu skvelé, priam geniálne pokračovanie. Vysoký ženský spev, blackový škrekot, murmur, klávesy, violoncello, zbesilá gitarová melodika, jednoducho všetko klape (sype) ako má. Totálne premakaný materiál, výborne zvládnuté nástroje a nehovoriac o geniálnych spevoch, ktoré sú predvedené v rozných polohách. O nude nemože byť reči. Kedže tento nosič počúvam po x-krát a vždy sa objavujú nové a nové, dosial´nepočuté melódie, ktoré priamo uchvacujú, ... ale čo vám budem... Genialita - paráda - bomba!!! Verte, toto je vynikajúci album, doslovne pre metalových nadšencov (nielen black, death).

autor: Maro Petrik
hodnocení: 10/10


VOLUMEMAX

Co patří mezi atributy opravdových mistrů? Přehled nebo nadhled? Zkušenosti? Nevšední nadání? To všechno asi ano, ale co dělá opravdového mistra mistrem je umění přetavit své nedostatky v klady. Pokud se tedy budeme řídit předchozím, AdorDorath jsou již dnes skutečnými mistry svého řemesla. Jejich novinka vzešlá ze spolupráce s Shindy Produktions je bezesporu klenotem českého metalu a já osobně řadím tvorbu Ador na absolutní špičku v Česku vůbec.

Minulá deska nám sice ještě stále koluje žilami, ale kdo říká, že nám jimi nemohou kolovat alba dvě! Osobně si rád nechám opět pustit žilou, protože na tak pestré a vyspělé desce, jako byla ta minulá, jsem si rychle vytvořil závislost a nehodlám jen tak zbůhdarma strádat, když už se světem potuluje další dávka výjimečného a hravého „gothic-blacku“. A tak si tady teď sedím, jehla pod kůží, a propadám šílenství světa symbolů...

Páni muzikanti se oproti minulé desce sice zjevně vydávají konvenčnější cestou, ale i tak jim zatuchlé vody metalu ještě zůstávají bezpečně vzdálené. Vlny, které kolem sebe totiž svojí hudbou Ador vytvářejí, působí jako jed na veškeré bakterie a řasy, do kterých se už nejedna kapelka zapletla. Jen tak ve zkratce: neskutečně drzé a přitom kvalitní nápady, strhující rytmika, ze židle zvedající hitovky, téměř dokonalý chraplák, violoncello jak z pohádky, hravé klávesy a ještě jeden detail... ten obal!!! Jedním slovem ÚŽASNÝ! Krásný papír, nápadité grafiky a celková promyšlenost stylu katapultují vizuální stránku kapely mezi hvězdy nejen české scény. No, ale aby bylo vidět, že si mě nekoupili, vysypeme na stůl i věci, kterými se Ador stále chlubit nemůže: racionálně vzato, zvuk není právě hvězdný a zpěv Lenky má taky sem tam nějakou tu skvrnku. Jde o to, že veškeré strunstvo působí často až příliš tonoucně a výsledek tak působí jako převrácená hodnota zvuku koncertního. A Lenka? Ona zpívá fakt nádherně, jen mi asi tolik neučarovala barva jejího hlasu ... trochu moc jako holka z Moravy.

Jak jsem ale řekl, Ador jsou mistři, takže i zdánlivou mínusku v podobě podivného zvuku dokázali jaksi záhadně otočit ve svůj prospěch a já jsem nakonec rád, že album nezní naprosto strojově dokonale. Ona nedokonalost má totiž něco do sebe a naplňuje mě pocitem upřímnosti. A Lenka? To je zase otázkou vkusu, takže těžko to hodnotit zle.

Má cenu vyzdvihovat silné okamžiky? Asi ne, ale pár pětihvězdičkových okamžiků nemůžu opomenout. Vysoce explozivní dvojka „Vitriol“ je zkrátka tak výjimečná, že se v žebříčku bouchá hlavou o strop. Tohle bych chtěl poslouchat v nebi (v pekle, nebo tam někde) až umřu! Všechno, co vydává nějaký zvuk, a Adoři to umějí ovládat, je zde sladěno v tak silný harmonický celek, že se mi z husí kůže dělá mexická vlna. Blahořečím oběma pěvcům! Elektronika? Není problém! Šestka „Mountain“ je jí prošpikovaná a přesto si uchovává punc přirozenosti a dospělosti. A nakonec vzpomínka na starší časy. Předposlední kousek „Nin-e“ je snad zhudebněné šílenství, hlava se mi chystá explodovat a srdce si přesto libuje ... ještě že na „Ostrově“ už budu mít klid...

Neubránil jsem se. Tohle album mi přirostlo k srdci a to po všech stránkách. Je jednoduše nadprůměrně sympatické a dospělé. Proč bych měl potom ubírat bod za zvuk? Ani náhodou!

datum zveřejnění: 28.10.2005
autor: P:M
hodnocení: 10/10


WHIPLASH

Bylo by vskutku s podivem, kdyby se po tak vyspělém opusu jakým nesporně je její tři roky starý debut "Adon Nin Edeleth", jež si vydala vlastním nákladem, nezměrně nadané severomoravské smíšené družiny ADOR DORATH neujal nějaký přinejmenším tuzemský vydavatel. Takže druhou, do vlastního poslechu nového počinu nezodpovězenou otázkou zůstávalo, zda svým prvopočinem do závratných výšin posazenou laťku kvality kapela nepodleze či zda tuto zvedne ještě výše. Jasně, odpověď je čistě subjektivní záležitostí každého jedince, avšak já za sebe bez uzardění tvrdím, že laťka byla opět pozvednuta, a to o hezkých pár dílků. Ba až blízko, blizoučko k místu, kde lze na stupnici číst sousloví opus magnum. V řadách těchto excelentních náladotvůrců došlo ke dvěma změnám v sestavě, kdy u baskytary vystřídal Romanu Aertsovou Kamil Kottek a k bicím na místo Michala Rannosze zasedl Zdeněk Čepa. Více podstatné ale je, že formace přikráčela s dospělým dílem, kterého kardinální odlišnost od jeho předchůdce vidím v určité umírněnosti, pokud to takhle lze vůbec říct, a zpřehlednění, kdy onen melodicky pojatý symfonický atmosférický black metal ubral na chaotickém řádu a stal se více přímočarým. A jaksi přidal také na hravosti. Kontrasty mezi black metalovým havraním skřehotem či death metalovým growlingem v podání Ivoše Doseděla a čarovným křehkým a vzletným vokálem Lenky Machové a mezi uhrančivě těžkými riffy a atakující rytmikou a zvonivými tóny kláves, jsou nadávkovány úměrně, s vkusem, bez náznaků křeče a prvoplánovitosti.

Úžasně harmonizující celek mysticky vyznívajících skladeb staví na melodramatičnosti a niterném projevu, jenž žije příkladný život v symbióze s velikým tónem, přičemž ruku v ruce s výraznými texty citujícími také z magického knižního bestselleru "Jméno Růže" romanopisce Umberta Ecoa v něm kráčí rozvoj bohatého a vzrušeného výrazového rejstříku. Kompozice se nesou v dramatickém pnutí s prudkými dějovými zvraty, kdy užitím kontrolované, ohraničené aleatoriky v nich bylo dosaženo silného účinu vytvořeného napětím mezi chaotickou částí a přehlednou, fixovanou konstrukcí. S dráždivým naturalismem a za podpory výrazově nadsazeného sentimentu jsou tady podávány příběhy monumentalizující formy, a to všechno je, spolu s již popsaným, zkrátka neopakovatelná nádhera, které se nedá nikterak odolat. Každý, kdo na druhém albu přitažlivých ADOR DORATH objeví a docení onu jeho nezměrnou estetickou působivost, vzplane pro něj zcela záhy jako věchet.

autor: Vratislav Šantroch