Je v mých žilách

Je chladná a vlhká
Dala stvořit jiným
Je podobná vzduchu
Prchá před ohněm
Jen chvilku stojí v ohni
A předvede, čím umí být

Když smísí se pak s tělem
Umí oživit i zkrášlit
I proměnit a zbít

Nepomíjející tekutina, voda života a mléko panny
Očišťuje a uvolňuje
Kdo napije se, nezemře navěky
Je-li živá – můžeš snít
Je-li mrtvá – půjdeš s ní

Je hadem, pářícím se sám se sebou
A porodí až přijde jeho den
Únikem ohni a svým jedem
Zabije vše

Je matkou podivuhodných věcí,
oblakem a nebem
Je prchající otrok.

Je mlékem, je vlhkou močí
Je rozpouštědlem.

Okamžiky evoluce

Horoucí míza planety
Valí se z hlubin – nitra Země
Nikdy neusíná, nechodí spát

Vyvěrá na povrch
Taví a pálí
Tryská a rozlévá se
Plení a pustoší
Dává život a metamorfuje

Miliony let na cestě časem
Promlouvají k sobě
Saturn – otec stvořitel
Venuše – matka bohorodička
Ti, jenž měli právo první noci

Duby a javory
Lípy a tisy
Vyklízejí své pozice a stahují se k jihu
Bouře a chlad
Noc a den
Smrt a sny...

On řekl…
Není konce, který by nebyl začátkem
Vítr a voda budiž nám oporou
Ona řekla…
Máme před sebou dlouhou cestu...
Pojďme, není na co čekat

Miliony let na cestě časem
Ti, jenž měli právo první noci

Ledovec dýchl chladem
Tundra táhne se v jeho předpolí
Nastává doba ledová – je zima
Přicházejí první z těch
Jenž budou tvořit dějiny

Vesmírná Odysea

Blíží se čas,
kvůli kterému podstupuje kometa svou věčnou pouť
Konečně přilétá, aby se mohla objevit v plném lesku
Jako pávice rozvinout před sluncem svůj zářící ocas
Obdivována minout Zemi
Rychle žít a užít... !

Potkává miliony hvězd,
jenž pohybují se prostorem
Rodíc se smršťováním mezihvězdné hmoty
Vznikají, vyvíjejí se a zanikají...
Hvězdný vítr formuje rodící se soustavu
Uskutečňuje se starý sen
Vytvářet ušlechtilé prvky z bezcenného odpadu

Nastává okamžik,
kdy teplotou se rozpálí
a začínají žít

Horečka tří miliard stupňů
Rostou a mohutní
Rozpínají se a chladnou
Vzněcují se a smršťují
Zhroutí se a rozmetají svoji hmotu

Velkolepý kosmický ohňostroj
Mlhovina v mezihvězdném prostoru
Je památníkem na hvězdu
Vyčerpána zhroutí se v černou díru
Nebo vybuchne jak supernova
Její rozptýlená hmota
slouží pak jako stavební kámen
pro příští pokolení hvězd

Teď nejvlasatější ze všech vlasatých sester
Rozčísne naše snaživé dějiny
Ozáří nás svou oslnivou fleší
Obejme naši lidskou zkušenost

Horizont skutečnosti

Nespokojení se skutečností,
jenž nás obklopuje
Tážeme se a zkoumáme
Pronikáme za hranice rozumění
Bezprostřednost je naše svoboda

Určuje naši podstatu a utváří náš svět
Prožíváme sebe jako jednotlivé, jedinečné a neopakovatelné...
Umíme říci ne...

Poznání, první a základní prvek
Umožňuje a předchází vše ostatní
Vstupuje do světla našeho vědomí
Ukazuje směr
Přesahuje... vyvěrá z nutnosti myšlení
Možné jen ve svobodě
Vyproštěni z vázanosti, uvolňuje nás..
Odkázání na svět, který vnímáme...

Pronikáme dál
Porozuměním samým sobě
Vycházíme z toho, co víme

Poznáváme skutečnost
Musíme se v ní orientovat
Musíme se s ní vyrovnat
Musíme se v ní naučit žít

Vědomý akt snažení a jednání
Schopnosti k nim pramení z podstaty

Naše představy překračují vnímaný obraz
Je rozvržen a přijímán
Jedno je podmínkou druhého

Svobodně a vážně

Chtěl jsem rozhodnout se
Podívat se dopředu a jít
Naučit se naslouchat
Učit se…

Už nemusíš mít tu možnost
Vybírej dobře
Některé možnosti už se nemusí opakovat

Řekni to – řekni tamto
Skloň hlavu – zatni zuby
Drž krok, neodporuj, podvol se, klekni…

Tohle chceš?
Tomu věříš?
Zastav se!

Vědom si nezastupitelnosti svého bytí
Vědom si nemožnosti odmítnout své individuální rozhodování a odpovědnost

Nikdy nemáš jen jedinou možnost
Vždycky je něco mezi
Nikdy neříkej nikdy
Vše máme ve svých rukou
To, co je… nemusí být!

Je to jen na tobě!

Jen člověk má svět (… a je ve světě)

Táži se...
Táži se po sobě...
Vědom si sebe, vědom si všech jednotlivostí
Prožívám a chápu ve svém světě sebe sama...

Seberealizací uskutečňuji to,
v čemž projevuje se a rozvíjí má podstata
Můj svět zkušenosti a rozumění
Otvírá mi možnosti myšlení a nazírání

Dospívám sám k sobě
V celku lidského světa
Odlišen od všech ostatních
Odkázán sám na sebe
Mezi mnou a světem
V jednotě uskutečňování sebe a světa

Vycházím ze sebe, ale nikdy jsem nebyl jen uvnitř
Svět pojímám do nitra svého vědomí
Vyrovnávám se s tím, co je uvnitř a co je vně
Ptám se a snažím najít odpověď
Co jsem...
Co chci...
K čemu směřuji...

Uprostřed věcí a lidí
Odkázán na lidský spolusvět
Zkušenosti vstupují do mé představy světa
Překračuji samého sebe
Vycházím ze sebe sama
Nemyslí rozum, nerozhoduje vůle… ale člověk

Náš svět je otevřený svět,
jehož hranice neustále prolamujeme a rozšiřujeme...musíme
Svobodní vůči prostředí – otevřeni vůči světu
Náš svět není nikdy hotov !!!

Dead on arrival („Nice and easy“)

Krátká a náhlá nevolnost
Musím se rozhodnout
Nesnesitelné sucho v ústech
Dlouhé a trpké jak chuť mladých plodů

Vodou ani vínem jej neporazíš
…a už to přichází…
Má pokožka se stahuje a rozpíná
Nenechává mé ruce klidnými

Zralé máky v horách Laosu
Přízrak s bílými vlasy - napůl člověk, napůl duch
Jako obraz bohyně s obnaženým poprsím
Náhrdelník ze zlatých makovic

Dívky začínají hrát na píšťaly
Jedna je krásná a nádherná
Druhá je svůdná a kouzelná
Třetí mě děsí a šeptá cosi do ucha
Čtvrtá mě líbá, ale chutná jak trnová koruna
Náhle se svléká do naha
Ta vize je tak skutečná
Dotýká se mne a hladí
Zavírám oči, je to jen sen?
Vím, že ne…

Nevím však, kam patří mé myšlenky
Vše vypadá tak jasně a zřetelně
Vše je tak jednoduché
Alespoň na chvíli

„Jako motýl deroucí se z kukly
Metamorfózou zpečetí svou podobu“

Na chvíli otevřít okno dokořán
Než se zase zavře
A trest za tohle odhodlání si vybere svou daň
To okno se zavírá
A uvnitř je už jen tma

Matko štěstí, matko osudu
Blyštící se ve sklenici vína

Běh o život

Už smráká se den a slunce jde spát
Když vkrádá se noc i Zemi teplo opouští
Stojíš na okraji a stačí jen jeden krok
A Tvé tělo dozná konečnosti

Hlavou se honí desítky důvodů, proč jej udělat
Desítky důvodů a jeden krok
Zastav se a přemýšlej
…je toho dost?
Na chvíli se s ptáky zasnít
Ticho, dopad... už jen klid
Otevři oči, podívej se kolem sebe
Rozlédni se a řekni...
… už nedá se to vrátit zpět?

Vždy máš ještě jednu možnost
Svět má tisíce barev a odstínů
Tolik krásy jsi ještě neviděl...
Nepochopil a nezažil...

Uchop život do svých rukou
Teď je ta správná chvíle
Netrať život, který Ti byl dán
Tisíce nedostaly tu příležitost
Dojít až sem a moci rozhodnout se
Možnost rozhodnout se a jít
Možnost najít sebe a svůj život žít

Někdy je těžší žít…
Je snadnější udělat ten krok
Existuje mnoho cest
Je mnoho způsobů, jak dát se svézt

Slova

Svádíme anděly
V domění svádění
Sami jsme svedeni
Ve snaze je uchopit
Zapomínáme nejen na jejich
Ale i na svou přirozenost
Jsou prchliví a rychlí
Navštěvují nás
Sdělují nám svá tajemství
Vtělují se do rostlin a stromů

Nevadí nám to
Mají křídla, jsme potěšení
Máme to rádi, mají i rohy
O samotě si nás dobírají

Vkrádají se ve spánku a ve snech
Otevíráme se posedlosti
Svádíme je a škádlíme

Tiše, tak tiše se přibližují
Ti, které nespatříš
Těm na pospas se nedávej
Komu lze důvěřovat?
Některým, jim, nám, mě…
Tobě možná také ne

Duch je myšlení
Slovo je tělem myšlenky
Myšlenka vyžaduje řeč
Pojem volá po slovu
Očekávej jed

Slova jsou Andělé
Okřídlená slova
Jsou jako šípy, jako jed
Slova jsou ze všech andělů nejstrašnější
Musíš neomylně vycítit,
kdy Anděl ztrácí křídla

Egoistická empatie

Máme víru v neomezený pokrok lidstva
Osvícená mysl na prahu novověku
Plody našich činů narážejí na ochotu osvojit si je
Svobodnou ochotu vyžadující porozumění
Čím blíže lidským hodnotám, tím pochybnější pokrok zdá se být

Vzestup a sestup – pokrok a úpadek

Nejen pokrok ale i pokles
Propast vnitřní prázdnoty
Chaos bezradnosti a nesmyslnosti

Co je to nejhlubší, co je to skutečné?
Snažíme se proniknout za své hranice
Co je to nejhlubší, co je to skutečné...
Pronikáme za své hranice!

Zdědili jsme mnoho a nezdědili nic
Každý začínáme od počátku
Výtvory pokolení usnadňují uskutečňování
Umožňují je, ale nenahrazují

Pohyb po vlnách s výšemi a nížemi
Výše jedné podmiňuje níži jiné...
Taková je cesta smyslu...
Nasáklá krví a potem je cesta k cíli

Vzestup a sestup - pokrok nebo úpadek

Exploze nihilizmu v protestu proti sobě samým
Flustrovaní, jako vězni v celách
Pozorováni a sledováni
V panoptiku databází
Nalézá se náš svět

Postscriptum

„Jdeme cestou léčitele a hada si neseme stále s sebou.“

Celý život člověk hledá něco,
A i když to najde
Většinou se nespokojí s tím, že to, co našel,
je skutečně tím, co hledal
Tak hledá dál, aby znovu nalezl,
po čem myslel, že toužil...
Mohl znova a znova objevovat a nacházet
Jsme svobodnými voliči svých hodnot
Máme vše ve svých rukou
Pravdu a lež, dobro či zlo

Jedno druhé nevylučuje, ale předpokládá…
S radostí vrháme se do nejistoty
Vědomi si vlastní smrti
Směřujeme k ní
Pod hvězdnou oblohou si pak uvědomíme
Jak kouzelným dobrodružstvím
Je odhalování tajemství světů vzdálených hvězd
Získáváme obsahy svého poznání
Nemusí být pravdivé – omyl není vyloučen
Svět je před každou jednotlivou zkušeností

Cíl toho, který řekl: „Hle, činím všechno nové.“