Adon Nin Edeleth Ador Dorath

D.I.Y., 2002
Reedition - Shindy Productions, 2004

ABYSS ZINE

Že se stal ADOR DORATH překvapením pro nejednoho fanouška metalové scény, nemusím snad zdůrazňovat, ostatně výsledky v anti-anketě Břitva mluví sami za sebe. Díky starostlivé práci manažerky Evy se CD dostává i do naší redakce a hned po prvním poslechu mám pocit, že vedle INNER FEAR vyrostl v našem kraji další ojedinělý exemplář. Kapela mě trkla vlastně díky jménu, které jest převzato z Tolkienových knih (kapely čerpající z tohoto odkazu jsou mi nesmírně sympatické), sice nevím nakolik je jejich tvorba (krom jména) s tímto fenoménem spjata, ale mezi kolegy spřízněného ražení zapadá skvěle. AD čerpají ze symfonického black metalu, který je občas podpořen tu doomovými, tu deathovými elementy, ale především je zde cítit ovlivnění vážnou hudbou, což též velice oceňuji. Svým směřováním se však nestávají pouze jednou kapelou z mnoha, naopak si zadělávají na poměrně svojský statut. Doslova zarážející je, jak se povedlo vyprodukovat tak brutální zvuk. V dnešní době to sice není nic obdivuhodného, ale v sedmi lidech to musí dát kurevskou práci.

AD tak plně využili svých schopností a snad se i poučili z chyb, které udělali například jejich kolegové z RETURN TO INNOCENCE. Práce obou kytaristů je vskutku vynikající, řada neotřelých nápadů je vkusně vrstvena za sebe, různě se proplétají či doplňují, po této stránce nemá deska prakticky hluchého místa. Lví podíl zde nesou i klávesy, jež určují atmosféru desky, ve většině případech jde o opravdu prvotřídní temné orgie, které si nezadají třeba s LIMBONIC ART či OBTAINED ENSLAVEMENT. Dále se v kapele vyskytují hned dvě slečny, z nichž jedna obstarává basový post a musím uznat, že opravdu zodpovědně, dynamickou rytmiku na desce určitě nepřeslechnete. Druhá dívčina se věnuje jak jinak než zpěvu. Přestože moc nemusím rádoby operní umělkyně, zde jsem plně spokojen, krom spolehlivě standardních partů se zde objeví i několik opravdu vyjímečných, které se postarají o husí kůži na celém vašem těle. Pro mlsné pány ještě dodám, že Lenka je girl no.1!!!

Samozřejmě ani mužský vokál není pozadu, Ivoš si se svými party dokonale hraje, krom očekávaného skřehotu se dočkáme i mluvení či šeptání, což činí produkci AD snad ještě temnější. Kompaktní celek narušuje jen ukrytý a notně šílený industrial bonus, který však potěší všechny milovníky těch nejzvrhlejších experimentů! Pokud by se kapela rozhodla jít tím to směrem i nadále, byl bych rozhodně nadšen! Řemeslně kvalitní booklet a potisk disku dělají z obyčejného CDr kvalitní desku. Chorým příbuzenstvem znechucený Český Těšín, odkud kapela pochází, má malé bezvýznamné plus. Pro mě rozhodně jedno z největších překvapení minulého roku!

datum zveřejnění: 08.11.2003
autor: SchizoFred
hodnocení: 90%


FOBIA ZINE

Těšínská kapela Ador Dorath přichází se svým debutním albem a upřímným přáním, že po poslechu tohoto pětačtyřiceti minutového sympho-blackově znějícího počinu se rozhlédnete kolem sebe a s úsměvem zjistíte, že vše může být ještě horší... Abych se hned z kraje přiznal, neznám minulost této skupiny, takže se zaměřím jen na toto CD, že však nějakou mít musí je jasné z bonusu Misery, který je z roku 1998.

A teď už jen k debutnímu cd. Po pár slovech začne, jak kapela sama nazvala, a já musím souhlasit, sympho-blackový metal. Klasickou sestavu podmalovávají klávesy ? dodávající trochu mystiky, společně s použitým šepotem a dalšími druhy mluvených hlasů. Melodiku a největší ?drive?, však dodává hlas (dramatický soprán) Lenky Machové a violoncello Krystiana Danela. Tím v žádném případě nechci říci, že bez nich by se jednalo o průměr. Tyto dva nástroje, ale cd posunují dál a nutí posluchače se ještě více se do muziky ponořit. Abych jen pořád nechválil, vytknul bych použité samply ve skladbě Arcana Artis ? na konci mi až příliš připomínají řev příšer ze hry DOOM ? nejedná se vlastně o píseň, ale o mezihru s klasickými zvony a na konci zmíněným řevem (mezi ještě řve malé dítě :-). Následující Metamorphoses se dvě minutky rozehřívá, ale pak to stojí za to. U další Garden of Earthy pleasures je to naopak. K poslechu bych ještě také doporučil Hail to Majesty ? velmi dobré pasáže violoncella! Závěrečná Pharmakopoeia byla opravdu dobře vybrána na závěr, působí na mě mírně depresivně a tak se do jisté míry plní přání kapely.

Celkově mě hodně překvapila velmi dobrá propracovanost celého alba ? posluchač se opravdu nemůže nudit (nemluvím o grinderech :-). O kvalitní zvuk se postaralo Blue Studio v Třinci a také mastering ve studio Ha Ha v Polsku. Obal je celý černobílý, ale s velmi zajímavými náměti středověkých kreseb a znaků. Škoda jen, že toto album vyšlo jen v počtu 200 kusů ? takže být vámi tak objednávám!

datum zveřejnění: 03.09.2003
autor: manafob
hodnocení: 8/10


INCIPITUM

O tejto kapele sa toho už veľa popísalo v rôznych plátkoch a na web stránkach a vždy som bol zvedavý, či toľká publicita je opodstatnená, tak som začal pátrať po informáciách a hlavne muzike tejto kapely. Mal som možnosť ich vidieť na koncerte, ale musím napísať, že som bol nesmierne klamaný z celkového vystúpenia kapely a tak som ich prestal sledovať až do doby, keď sa mi do rúk dostalo ich CD, z ktorého som bol príjemne prekvapený. Kapelu totiž všetci označovali ako nejaký Doom metal a ja mám pocit, že Ador Dorath je skôr Black metal, ako Doom. Ale každý má iný názor, ja mám tento pocit

Tak aby som dlho nezdržoval, prejdem k hodnoteniu ich dielka. Ako prvé som si všimol, že na dodanom CD je aj dátová stopa, čo ma zaujalo, mám totiž rád takéto prekvapenia a tak som sa vrhol na to. CDROM obsahuje informácie o kapele, fotky, históriu a iné informácie, teda to je prijemné oživenie hneď na úvod. Okrem toho sa mi celkom páči prevedenie bookletu, ktorý je čiernobielo ladený a aj celkové spracovanie je slušné.

A čo povedať k samotnej muzike kapely. Ako som už na začiatku naznačil, ja by som kapelu zaškatuľkoval do Rýchleho klávesového Black metalu, ale keďže sa tu objavujú aj iné prvky, pojal by som to o niečo pestrejšie a pridal ešte prívlastok Doom metal miestami až gotický. To som sa ale zamotal so označení, ale je ozaj ťažké jednoznačne zaradiť Ador Dorath niekam do pevných stien. Od začiatku ma drtia rýchle výpady gitár, presne odpálené bicie, Blackový škrek efektami obohatený doplnený o ženský vokál, občas zdvojený a v rôznych polohách, pomedzi niektoré skladby sa zakrádajú až hororové medzihry, aby nás v zapätí prepadla desivá atmosféra rovnajúca sa peklu. Neodpustím si dojem, že som už niektoré niektoré nápady počul od ich známejších kolegov zo Severu, ale pri množstve muziky, ktorú počúvam som už snáď všetko niekde počul. To neznamená, že kapela vykráda, ale určite je poznačená kapelami, ktoré sú na scéne dlhší čas. Za totálne originálny nápad považujem skladbu "Garden of Earthly Pleasures", čo je ozaj zmes rôznych zvukov a nápadov hraničiacich z elektronikou. Samozrejme základ muziky je stále Black metalový. Aj skladba titulná skladba si našla miesto v mojom srdci pre skvelé použité vokály a gotický nádych. Ako som spomínal, na albume je aj množstvo Gotických prvkov skvele zapracovaných do krutých Black metalových rýchlostí. Na záver albumu je zaradená aj staršia skladba a industriálno - elektronická zatváračka, sám som však nepochopil, čo to malo znamenať, ale to asi nikto.

Tak napriek mojim slovám na úvod tejto recenzie, toto CD je skvelým príkladom, aký je rozdiel kapelu vidieť na pódiách a počuť ju na nosiči v pohodlí domova. Celkové hodnotenie albumu je, že je stále čo počúvať a poslucháč sa nemá šancu nudiť, tiež spracovanie a nahrávka je na vysokej úrovni a nájde si určite nových poslucháčov, ja ním som a toto CD je súčasťou mojej zbierky. Ale som zvedavý čím nás prekvapí kapela nabudúce.

autor: Darkoldus


MARASTJAKCYP

Hrát v dnešní době něco originálního je hodně těžké. Vždycky to někomu něco připomíná. Ale můžu říct, že kapela Ador Dorath má velice osobitý styl, nic mi nepřipomíná a nic takového jsem ještě neslyšel (samozřejmě, kolik jsem toho slyšel, že?). Sami sebe charakterizují jako „skrytá okultní psychotická mystéria“. A mají pravdu. Ze škatulky black metalu otevírají dveře do jiných dimenzí. Není to čistý syrový black stylu Dark Throne, není to ani vyumělkovaný sladký blek COF, ani jejich míchanice. Anorexia Nervosa sice překvapila novým kabátkem svého stylu, ale proti Ador Dorath je to pořád ještě „stará škola“. Toto CD je doslova nabušeno napětím (, které nestřídá žádné uvolnění), melodické linky se plynule přelévají jako krokodýli v bahnité vodě, občas se některý zakousne a ne a ne se pustit (pak se pořád dokola točí v podvědomí). Mužský jekot a ženský soprán spolu celou dobu laškují, někdy se přetahují o melodii, jindy spojí své síly v úderné duo. Klávesy se málokdy vyšvihnou do čela, spíš nenápadně s klidem a chladem ledovce proplouvají celým albem. Pozornému posluchači neujde přítomnost violoncella, které je do atmosféry opravdu mistrně zakomponované. Temnota se zahušťuje. Kytary staví neproniknutelnou hradbu z ostrých hran. V rytmice soutěží s bicími a ve zběsilém tempu rozkmitají ušní bubínky až do epileptického záchvatu. Basa (mimochodem v dívčích rukách) si se svým stoickým klidem brumlá pod vší tou hudbou, občas se nechá unést a vypíchne si nějaké to sólíčko.

Dohromady to je ..., je to ..., no prostě si tohle CD vychutnávám, při každém dalším poslechu objevuji nová zákoutí psychotických mystérií a otevírám svou černou duši ďábelským tónům této smečky. Opravdu výjimečný zážitek. Přeji příjemný poslech a pěknou cestu do temných hlubin metalistovy duše. P.S.: Mimochodem – černobílý booklet podtrhuje temnotu alba. Graphics & alphabets má na svědomí sama zpěvačka, která má mou poklonu. A dokonce i kotouč je černý!

P.P.S.: Když jsem recenzi tvořil, poslouchal jsem toto CD a měl jsem neustále dojem, že to, co píšu, vůbec není pravda. Inu okultní záležitosti nemají jednu jedinou tvář.

autor: DAemoN
hodnocení: 100 bodů


METAL MAN

Skoro to až vypadá, že se v roce 2004 všechny tuzemské podzemní spolky najednou rozhodly, že vypustí na denní světlo nějakou tu reedici… Speciálně v případě tohoto brilantního kotoučku od neméně brilantního seskupení, jež se zove Ador Dorath, to ale bylo třeba jako sůl. S odstupem mi přijde naprosto neskutečné, jak se takřka bez jakékoliv promotion rozptýlila zpráva o věhlasu tohoto tělesa po celé republice i přesto, že úhrnný počet černočerných nosičů vydaných tehdy samonákladem nebyl rozhodně velký. Kvalita se prostě zas jednou prosadila sama. Mnoho lidí žel bědovalo, že se po malém množství kousků doslova zaprášilo – to teď kvantitativně koriguje tato Shindyho emise, takže si výlisků můžete objednat domů třeba pět pro každého člena rodiny. Když jsem před dvěma roky slyšel Ador Dorath poprvé, takřka se mi ani nechtělo věřit, že se může jednat o českou kapelu, neboť kvalita muzicírování byla a je vskutku exportní. Tak neotřelé podání dovedně prokomponovaného mixu extrémně metalových odnoží, kdy se ladně a nenásilně prolínají signifikantní prvky blacku, deathu atd. s mocným náladotvorným feelingem, u nás ještě teď jen těžko přetěžko hledá rovnocenného soupeře. Líbí se mi, že i přes všechnu atmosféričnost je to, řečeno „na hulváta“, pořádný mazec. Ačkoliv je dnes ženský zpěv značně zprofanovanou záležitostí a spoustu spolků sráží k průměrnosti, deska není ani v nejmenším zatížena klišovitostí a dynamicky pádí vpřed. Často mi dívčí zpěv v takové hudbě připadá kýčovitý, Lenčiny pěvecké linky ale nejednou ještě zvětšují hitový tlak songů, který je sám o sobě enormní.

Od prvního výkřiku „Ubique Daemon“, který představuje vlajkovou loď mysteriózní agrese, je evidentní, že se setkáváme tváří v tvář s nesmírně invenčním tělesem. Málokdy se povede nacpat tolik chytlavých motivů, pestrých vokálních valů (Ivoš Doseděl za mikrofonem skutečně řádí) a rytmických kudrlinek na jedno CD. Jedinou decentní (ba mikroskopickou) pihou na kráse budiž introdukční dvojka „Arcana Artis“. Ta je vedena snahou o evokování temné, chmurné atmosféry - to se sice daří, bohužel však nutno jedním dechem dodat, že lze takto pojatých overtur slyšet desítky… Navíc „Arcana Artis“ mohla být zařazena až dále v průběhu desky (po úvodním sypci je ono odlehcení spíš trošku brzdou). Na druhou stranu ale solidně přihřívá polívčičku následující „Metamorphoses“ a možná je má výtka jen otázkou osobního vkusu. Abych tu nemrhal místem - řešit songy track by track je zbytečné jak dovážet nanuky na Sibiř. Výborný zvuk, nasazení, gradace.

Všechny potřebné atributy kvality vykazují v míře nijak neztenčené všechny kompozice, které byly dotaženy do maximálně vybroušené podoby (nepočítám poslední nepojmenovanou samplovou úchylku). Ještě bych se možná přeci jen zmínil o šesté pecce „Adon Nin Edeleth Ador Dorath“, která nemá text v angličtině, nýbrž je zazpívána v originálním kapelním jazyce, jehož smysl chápou patrně jen členové Adoru. K reedicím patří téměř neodmyslitelně nějaké ty bonusy - jako přídavek je ke kompletu přilisována datová stopa s cca desetiminutovým videem, které představuje Ador Dorath v živé podobě. Zvuk i obrazová kvalita ujde, avšak když jsem měl možnost vidět band živě na vlastní oči, přišlo mi pódiové ztvárnění repertoáru trošku statické. Ale vem to čert...

Otázku bodování jsem měl vyřešenou, ještě než jsem stiskl na klávesnici první písmenko tohoto recenzního pamfletu. Pokud „Adon Nin Edeleth Ador Dorath“ nenáleží čestné absolutní hodnocení, tak už pak nevím, která z českých kapelek by si ho zasloužila více. Nezbývá než jen uznale smeknout klobouček i s parukou a zahlásit cosi o zlatých českých ručičkách.

autor: Štembus
hodnocení: 10/10 bodů


METALOPOLIS

Inkvizice. Hněv nadpozemských duchů dostoupil vrcholu trpělivosti. Přes tmavá, těžká a hustá převalující se mračna prosvítají jako světelné závěsy poslední paprsky životodárného tepla. Svět se noří do hlodající nejistoty a útrpné hrůzy. Jediné tepelné zdroje – plápolající ohně – svými rozžhavenými jazyky olizují chladné nerosty, z nichž se pod pažemi unavených lidských trosek formuje nespočet kusů zbraní z chladné oceli. Lidstvo se připravuje na svou krutou zhoubu, na osud, jenž se pod rouškou temnoty blíží s hlasitým křikem. Horda záhrobních vyslanců vesměs černého řemesla totiž poprvé přijíždí dokázat svou sílu – „Ador Dorath“ .

Samotní tvůrci označují styl své epopeje slovy „skrytá okultní psychotická mysteria“. Zda se jejich podivně znějící vytahovačná slova skutečně ztotožňují s běsnící realitou debutní nahrávky „Adon Nin Edeleth Ador Dorath“ se jistě každý posluchač přesvědčí na vlastní sluchové orgány i zdraví. Je však nutno říci, že z českotěšínského tělesa Ador Dorath skutečně vyzařuje orkánová energie, živelná touha, hudební posedlost a děsivé drama lidského osudu. Již první takty tohoto monstra dobývají svou energickou rozervaností nejedno otupěle bijící srdce. Vyřítí se na vás totiž přímo z pekelné brány výheň elektrických kytar, kláves a bicích, kterým zdatně sekunduje měsíční alto-sopránový ženský vokál, jenž se vždy v průběhu opusu vynoří jako bolestná a přitom tak hřejivá touha po ukončení životní bolesti. Magický i magnetický gotický zpěv teskných, úzkých a prázdných ulic vedoucích do opuštěných, avšak majestátních katedrál, je světlem v blackovém, chce se až říci, černočerném chrapotu smrtících přízraků, neboť mužský vokál je skutečným temným děsem nahrávky a jen zřídka se dočkáme čistší podoby ortodoxního blackového chrčení.

Kytara nemá v rozbouřené kompozici výsostní postavení, mnohdy je téměř druhotným nástrojem, jindy se vynořuje ze své ulity v celé své svébytnosti a visí na ní základní myšlenka dané části skladby. Každopádně však drží nahrávku pohromadě typicky blackovými, to zejména v rychlejších a dravějších pasážích, i zaběhnutými metalově kamennými riffy, sahajícími do silového a rychlého kovu. Jen velice zřídka se dočkáme ukázky hbitých prstů sólujících kytarových strun a troufám si tvrdit, že kontrast nápěvů a kytarových partů si větší invenci přímo vyžaduje. Neúnavné jsou zejména klávesy. Jejich proměny z mlhy šedozelených kopců až k pěnícím bystřinám údolních říček - tedy orchestrální náladovost a klávesová melodičnost – dosahují skutečně každého koutu své podoby. Tam, kde se jim silné kytary vysmívají je oddaně podporují, tam, kde strunným nástrojům dochází dech rozehrávají barvité obrazy deště i krupobití a tam, kde pražce jen ztěžka oddychují vymýšlejí smutné melodie. Probouzejí se v různých zvukových formách a nabídnou nám, kromě jiného, i smyčcové pasáže nebo případně příjemnou cembalovou prstohru. Někde v dáli se pak místy odehrává soukromé truchlení teskného violoncella, které se probíjí mořem samplů a výbuchů bicí soupravy, jež se svou samostatnou živoucí energií drží většinou klasického rytmického schématu skladby, od rockově pomalejších až k blackovým smrštím. Jen párkrát zaznamenáme výstup absolutně čistého zvuku basy, která se poníženě drží osové linie.

Výsledným mixem všech těchto ingrediencí je černě orientovaná nahrávka s nakažlivým ženským gotickým vokálem a mohutnou korunou všudypřítomných kláves ve formě orchestrální, zvukové i v podobě klavírních obměn. Podzimní, hluboké a zádumčivé melodie, které prostupují celým albem, má na svědomí zejména ženský přednes a neutuchající zápolení klávesových nástrojů. Jako svěží vítr pak působí změny temp i celých vykreslujících obrazů jednotlivých kompozic, které se přes rychlé i pomalejší pasáže rozvíjejí jako černý leknín metamorfózní hvězdné obloze. Obrovský podíl na výsledné tváři tohoto počinu má i studiové aranžmá , které si pohrává se všemi instrumentálními polohami jednotlivých nástrojů a také s impozantním gotickým zpěvem, zejména v dynamice a smyčkách, jež svou dramatičností rozpoutávají nejednu tklivou myšlenku … Ne vše je stoprocentní a polemiky nad celkovým zvukem, některými „přehnaně horlivými“ pasážemi, nevýraznou odlišností jednotlivých skladeb a poměrem předvedené kytarové instrumentální schopnosti ku myšlence skladeb, se jistě rojit budou. Ador Dorath však svým samovydáním sami potvrdili, že jejich tvůrčí snaha bude, alespoň pevně doufám, jen vzkvétat.

Temné, propracované a dravé debutní album Ador Dorath skutečně dokáže přivést zpupnou lidskou krev až k bodu varu a zároveň zahalit mysl neproniknutelným pláštěm melancholické mlhy. Snad se českotěšínskému seskupení podaří ve stejné míře uspokojit i dychtivé publikum na otevřené scéně a do dalších počinů vtisknout ještě více svého nezištného umu a myšlenkového obrození.

datum zveřejnění: 08.09.2002
autor: Immortal


METALSWAMP

Ador Dorath, tato kapelka z Českého Těšína pro mě byla ještě donedávna velkou neznámou, ale temné síly tomu nejspíš chtěly, že zavítala do Brna na jeden ze swampů. Po shlédnutí živého vystoupení jsem neponechal nic náhodě a za nějaký čásek mi domů došlo jejich debutní cd "Adon Nin Edeleth Ador Dorath".

Nejprve mě zaujal opravdu pěkně udělaný černobílý booklet, který je plný různých středověkých kreseb a tajemných znaků. Ten také skrývá foto tohoto mystického tělesa, kteréhož členové se ztrácejí kdesi v mlze. Že album obsahuje celkem 10 fláků, z nichž poslední je bonusová skladba z roku 1998, lze vyčíst na zadní straně CD. Díky tomu se moje zkreslená představa o zcela nové kapele úplně zhroutila, protože Ador Dorath už se nějakej ten pátek v UG vodách zřejmě pohybují.

To už mi pomalinku nabíhá na displeji první skladba, no a já jen vyčkávám co spáchala tato sedmičlenná partička. Hned první song se přes vás přežene jak smršť. Bubeníkovo střídání temp od pomalých až po extrémně rychlé pasáže, velice pěkně posazené jsou také vokály. Ať už se jedná o ječák, šepot, mluvené slovo či v případě Lenky Machové o operní zpěv, vše je dokonale zkombinováno. Pozadu v žádném případě nezůstávají ani hráčské schopnosti předvedené zde na basu. Jako třešničky na dortu zde působí klávesy, které přidávají celé desce na melancholičnosti, no a violoncello, jež si vás nadobro podmaní hned v několika pasážích. Opravdu skvostné dílko se skvělým syrovým zvukem, při jehož poslechu se zaručeně nudit nebudete. Trochu mi do celého dílka nepasuje jen poslední vál, kde jde zhruba o to, co vše se dá vyždímat z klapek. Stylově bych řadil Ador Dorath někde na rozhraní atmospherického black metalu s příměsí starých alb od Moonspell, které se mi z nahrávky občas vkrádaly do uší.

Jako bonus jsem obdržel i 11 minut dlouhé video "Live in Harenda", které obsahuje dva songy z debutu a bonus v podobě after party se speciálním remixem.Ten mě osobně nikterak nenadchnul. Klipy jsou udělány na poměrně vysoké úrovni. V kostce se jedná o sestřih koncertu, kde A.D. hrají pro lidi i jakési divadlo. Dobrá kvalita obrazu i zvuku, jakožto i celkový dojem z videa i desky je tak silný,že lze jen konstatovat : "Ador Dorath" je ve svém stylu tím nejlepším, co u nás doposud vyšlo.

datum zveřejnění: 21.07.2004
autor: Raven
hodnocení: 85%


METAL WORLD

Jako blesk z čistého nebe se objevili na české metalové scéně severomoravští Ador DORATH s nahrávkou Adon Nin Edeleth Ador Dorath. To bylo v roce 2002 a o dva roky později se už v reedici postaral o vydání téhož materiálu Shindy. Ale je jasné, že nic nikomu nespadne do klína jenom tak bez vlastního přičinění. Vždy je to zásluhou řady měsíců, ba let tvrdé dřiny, ale také talentu. Také u Ador Dorath to nešlo jenom tak samo od sebe, vždyť kapela už funguje od roku 1997. A.D. přišli s muzikou a repertoárem, kterým se dokonale trefili do vkusu českých metalových fans a úspěch na sebe nedal dlouho čekat. Vyhledávač talentů, Shindy, neváhal a vydal kapele v reedici album pod svou značkou. A to bezesporu pro relativně mladou kapelu úspěchem určitě je. A jak určitě Shindy doufá a jak to také vypadá, vsadil na správného koně. Nevím tedy co do prodejnosti desky, ale je jasné, že valná většina recenzentů chválou rozhodně nešetří. A já také nemám důvod album s prapodivným názvem nějak zvlášť hanět. Samozřejmě, že vždycky se dá něco zlepšovat, ale začněme pozitivy. K těm určitě patří především velice slušný materiál, který dokázali Ador Dorath na svou debutní fošnu sestavit. Není tu mnoho hluchých míst. Jen snad bych druhou skladbu, což je spíš takové intro, posunul někam dál na albu, případně až na samotný jeho závěr, protože po výborné nářezové úvodní skladbě dochází zbytečně brzo k uklidnění. Navíc třetí skladba začíná podobným intrem. Nebo je to pokračování druhé skladby? Nevím a přiznám se, že tady trochu ztrácím nit jinak skvěle rozjetého alba. Hodně mě na desce překvapil výkon bubeníka (Michael Ranosz), který kapelu ohromě táhne, jak to u správného bicmana má být. Znovu se tady ukazuje, jak je bubeník pro metal důležitý. Chvílemi mi jeho kulometné kopáky místy i přechody připomínají automat. Ale abych nechválil jenom bubeníka, také oba hlavní vokalisté jsou famózní. Ivoš Doseděl řve výtečně a střídá hned několik hlasových poloh, Lenka Machová ho svým operním vokálem skvěle doplňuje. Poslechněte třeba čtvrtou skladbu "Garden of earthly pleasures", kde je Lenka opravdu výborná. Důležitou roli u ADOR DORATH hrají bezesporu také klávesy a synťáky Martina Roženka. Pro příště si ještě kytaristé vytvoří na své nástroje optimálnější zvuk, ke kterému se sice úspěšně přiblížili, ale rezervy tu určitě ještě jsou. Co dodat, 10 skladeb plus video staví ADOR DORATH do čela blackmetalové scény. A co, že jejich jednoznačným vzorem jsou CRADLE OF FILTH. ADOR DORATH mají slušnou šanci se opravdu prosadit, ale jestli ji využijí, je opravdu jen a jen na nich. U mě zabodovali, za výše zmíněné drobné nedostatky jim ve světové konkurenci tentokrát 2-3 bodíky z maximálního hodnocení strhnu, ale těším se, že mě ADOR DORATH na svém dalším počinu opět mile překvapí.

datum zveřejnění: 19.01.2005
autor: Osi
hodnocení: 8 bodů


VOLUMEMAX

Dnes vám představím jednu z českých kapel, která svými kvalitami předčí i největší ze zahraničních hvězd black metalu. Tuto recenzi berte jako přípravku na úplně nové album Symbols, které chystáme v nejbližší době též podrobit kruté analýze. Přesnější vymezení jejich hudby je hrozně obtížné, záleží na úhlu a vzdálenosti pohledu. Z blízka bych třeba napsal symphony-black-death, ale takových spojenin bych pro AD vymyslel spoustu. O to nám však teď nejde. Nemá ani valného významu řešit sestavu AD, ta je totiž stálá asi jako povrch slunce. A je to tak dobře, protože slunce je stále žhavé a neustále překvapuje obrovskými erupcemi. Podobné je to i s tvorbou Ador Dorath (dříve známi jako ANAON). Jejich první album se jmenuje "Adon Nin Edeleth Ador Dorath". Předcházelo mu období, kdy se kapela věnovala pouze cover verzím skladeb od Moonspell a podobně. Ty doby ale rychle pominuly, protože nebylo možné udržet na uzdě takový obrovský tvůrčí potenciál. Jakmile tedy dostaly mozky v kapele prostor nastal obrovský hudební třesk.

Následkem tohoto třesku vzniknuvší hudba je žhavá a nestálá jako byl kdysi vesmír sám. Nachází se v ní nepředstavitelné množství energie, která uniká každou trhlinkou, kterou objeví. Jako časovaná bomba album čeká až si ho přiložíte k uchu. Když to uděláte, mohutná exploze vám v okamžiku vstřelí do hlavy kvanta hudebních obrazů a melodických linek. Zůstanete stát jako rozumu zbavení a teprve po chvíli prohlédnete. Byli jste nakaženi tím nejexkluzivnějším českým black metalem v podání Ador Dorath.

Vše je zpočátku úžasně nepřehledné, napínavé, znervózňující a přitom tak příjemné na poslech. Výborný ženský vokál plní na albu dokonalou atmosférickou roli, klávesy jsou přímo nadpozemské a bicí vás rychle přivedou k šílenství - v dobrém slova smyslu. Opravdu jsem dlouho nevěřil, že takové čiré šílenství se zrodilo v naší zemičce. Jde o tak nevšední pojetí blacku, že se až vybavují myšlenky na onen bájný Arcturus. V krátké době tak přibyla další kapela, která jim šlape na paty. A je skvělé, že je naše, česká.

Kdybych měl chuť něco albu vytýkat, byla by to snad poslední skladba „Untitled“, jejíž elektronický mix mi fakt nesedí a skoro vždy ukončím seanci nad tímto albem už na jejím začátku. Je to škoda, protože jinak se na albu těžko hledají kazy. Na opačné straně stojí skladby 4 a 9. Jsou tak plodným podhoubím pro naprosto šílené představy, až se sám někdy lekám. Zpěv Lenky Machové ve čtyřce je božský, melodie a vůbec celá zběsilost obou skladeb nemají konkurenci. Vrchol českého atmosférického blacku.

A jinak? Zvuk se taky povedl, což je vzhledem ke složitosti a nástrojové pestrosti malý zázrak. Jen rozestavení skladeb je trošku zvláštní. Ale to se asi není čemu divit. Je na tomto albu vůbec něco řešeno konvenčně? Asi ne.

datum zveřejnění: 12.09.2005
autor: P:M
hodnocení: 9/10


WHIPLASH

Severomoravský smíšený big band (Ivo Doseděl - zpěv, Lenka Machová - zpěv, Kamil Pfeffer - kytary, zpěv, Krystian Danel - violoncello a kytara, Martin Prcek Roenek - klávesy, Romana Aertsová - baskytara a Michal Rannosz - bicí) ADOR DORATH se chrabře rozhodl vydat si svou kolekci vlastním nákladem v přísně limitovaném počtu dvou set kusů. Album, které nikterak nezapře hóóódně divoké smýšlení a vánivého ducha svých stvořitelů. Ponejvíce v bleskurychlém tempu se z něho sypou death metalové brejky spojené s agresivitou black metalu, zpovzdálí či zespodu kulometnou rytmiku a plamenné kytarové riffy spěchají podpořit atmosférické a symfonizující klávesy či cello, nače Dosedělův pěvecký vřískot a nelidsky zlověstné skřeky prostupují Machové zněnělé vyzpívávky. Jakkoliv by se v celé té změti na nezúčastněný poslech mohlo zdát, že máloco tu má hlavu a patu, věřte, opak je pravdou. Samosebou jde o zničující dílo jaksi chaotického řádu, nicméně onen chaos je pečlivě promylen a zaranován. Ve zde má své pevné místo a celek má soudrný řád, snad dokonce i bonusová, čtyři roky stará, leč roztodivná skladba Misery. Tahle temnotemná druina, je z domovského záhrobí vylézá jen v momentě, kdy noc je obarvená na černo, neochvějně vychází při vytváření svého stylu z dramatického světa svých ponurých a mystických kompozic, které na kvadrát umocňuje melodramatickým projevem. Takový je její modus operandi. Zděšeně ucouvnout před metalizujícím monstrem jménem ADOR DORATH by bylo smrtelným hříchem v případě, že vyhledávám ve, co vyvolává transupodobnou koncentraci. Bestiální blitzkrieg.

autor: Vratislav Šantroch